Co musí pitná voda splňovat?
Jak uvádí vyhláška č. 252/2004 Sb., pitná voda musí mít fyzikálně-chemické vlastnosti, které neohrožují veřejné zdraví. To znamená, že se v pitné vodě nesmí vyskytovat mikroorganismy, parazité ani jakékoliv látky v takovém množství, ve kterém by mohly škodit zdraví.
Řada bakterií se v pitné vodě nesmí objevit vůbec. Jde třeba o neblaze proslulé bakterie Escherichia coli, které mohou mít na svědomí průjmy, bolesti břicha a zvracení. To samé platí i pro další koliformní bakterie, protože stejně jako v případě bakterie Escherichia coli některé kmeny těchto bakterií produkují škodlivé toxiny.
Tip: Kromě konkrétních látek ve vodě můžete sledovat i její pH. Podívejte se, co má na svědomí a jak ho můžete zvýšit.
Jaké je běžné složení pitné vody?
Pitná voda může obsahovat celou škálu látek – důležité je především to, v jakém množství se v pitné vodě vyskytují. Kolik kterých látek může voda obsahovat, aby se dala stále považovat za pitnou, určuje vyhláška.
Vápník a hořčík neboli celková tvrdost vody
Určité množství vápníku a hořčíku je v pitné vodě vítáno, protože kdybychom dlouhodobě užívali vodu zbavenou těchto minerálů, ochudíme o ně i své tělo a budeme je muset nahrazovat z jiných zdrojů. Společná hodnota pro vápník a hořčík, kterou doporučuje vyhláška, je stanovena na 2–3,5 mmol/l. Voda, která obsahuje velké množství vápníku a hořčíku, se označuje jako voda tvrdá.
Všeho moc ale škodí. Příliš tvrdá voda negativně působí na naše spotřebiče, protože způsobuje usazování vodního kamene. Příliš měkká voda zase nedodává našemu tělu potřebné minerály.
Sodík
Dalším prvkem, který se běžně vyskytuje ve vodě, je sodík. Do vody se může dostat buď přirozeným způsobem z horninového podloží, nebo jako důsledek přesolování silnic. Maximální koncentrace se pohybuje na 200 mg/l. Množství sodíku obsažené ve vodě může spolehlivě pokrýt denní příjem tohoto prvku – i proto je maximální hodnota postavena relativně nízko. Vysoký příjem sodíku může mít na svědomí i hypertenzi, zvýšení krevního tlaku.
Chloridy
S přesolováním silnic se pojí nejen vyšší výskyt sodíku ve vodě, ale i chloridů. Mezní hodnota chloridů v pitné vodě je 100 mg/l, vyšší hodnoty mění chuť vody a způsobují korozi kovových materiálů.
Železo
Železo se ve vodě běžně vyskytuje díky horninovému podloží, ze kterého voda vyvěrá. Původcem železa v pitné vodě ale může být například i potrubí, kterým voda putuje. Vyhláškou stanovená mezní hodnota je 0,20 mg/l. Výrazně vyšší koncentrace železa (víc než 1 mg/l) může při dlouhodobém užívání způsobovat zdravotní potíže, při mírném překročení se jedná pouze o zápach a změněnou chuť a barvu vody.
Mangan
Mangan se ve vodě objevuje často právě s železem a má i podobné projevy. Jeho povolená hodnota je stanovena na 0,05 mg/l. Pokud by ve vaší vodě bylo vysoké množství manganu, objevila by se mastná kola na povrchu vody, případně až černá usazenina. V dlouhodobém měřítku a vysoké koncentraci by stejně jako železo působil zdravotní obtíže.
Další látky
Výše uvedené příklady nejsou zdaleka vyčerpávající. Pitná voda zpravidla obsahuje i další látky, jako jsou fluoridy, dusitany a dusičnany či sírany. Objevují se i těžké kovy, jako je arsen, chrom, kadmium, olovo, rtuť, selen, měď, nikl či antimon, jejichž přítomnost je ve vodě nežádoucí, přestože mohou být i přírodního původu.
Povolené množství těchto kovů je opět striktně omezeno vyhláškou. Ve vodě se může vyskytnout i hliník, který se ovšem z hornin většinou neuvolňuje ve velkém množství, protože je spíše nerozpustný. Nebezpečný je pro člověka zpravidla jen, když se dostane do krevního oběhu, pro ryby a vodní rostliny je však toxický.
Pokud by vás zajímalo podrobné složení pitné vody, prozkoumejte vyhlášku č. 252/2004 Sb, konkrétně přílohu č. 1, která obsahuje veškeré kontrolované parametry pitné vody.
Udělejte si rozbor vody a zjistěte, jaké složení má vaše voda
Pokud se budete chtít dozvědět přesné složení vaší vody, není nic jednoduššího než si objednat rozbor vody u Laboratoře Monitoring. Kontaktujte nás a rozborem vody si ověřte, že je vaše voda bezpečná.